§ 1
(1) Toto nařízení platí pro zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích, a s výjimkou učňů.
(2) Zaměstnanci ve stavebnictví podle tohoto nařízení se rozumějí zaměstnanci závodů provádějících kterékoli stavební práce inženýrské, stavitelské, zednické, tesařské nebo studnařské, jako stavby budov, stavby železniční, silniční, mostní, tunelové, zemní, vodní a vodohospodářské, práce kanalisační, kabelové a podobné. Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách a v živnostech malířských, natěračských, lakýrnických, štukatérských, dlaždičských, pokrývačských, asfaltérských, v živnostech provádějících kladení desek a obkládaček a zaměstnanci při pracích teracářských, isolačních (čítajíc v to isolace tepelné, chladící a zvukové) nebo při pracích utěsňovacích.
(3) Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, veškerá pracoviště, dílny, sklady a ložiště.
(4) Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu nebo závodního oddělení, rozhodne příslušný okresní národní výbor.