§ 31.
Odnětí živnostenského oprávnění.
(1) Bylo-li živnosti, jiného povolání nebo podniku zneužito ke spáchání důchodkového zločinu nebo těžkého důchodkového přestupku podle tohoto nařízení, nebo byly-li spácháním takového trestného činu hrubě porušeny povinnosti, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, a je-li odůvodněna obava, že bude i nadále živnosti, povolání nebo podniku zneužíváno nebo že budou porušovány povinnosti z nich plynoucí, může soud v rozsudku vysloviti přípustnost odnětí živnostenského oprávnění nebo, jde-li o živnost reální, o jiné povolání nebo podnik, přípustnost zákazu je vykonávati nebo dále provozovati. To platí i tehdy, dopustil-li se trestného činu zaměstnanec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán osoby, o jejíž živnost, povolání nebo podnik jde, leč by tato osoba prokázala, že hrubé porušení povinností, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, nezavinila opominutím péče řádného hospodáře.
(2) Na základě takového rozsudku (odstavec 1) přísluší okresnímu úřadu rozhodnouti o tom, má-li býti živnostenské oprávnění odňato nebo zakázáno vykonávati živnost, jiné povolání nebo podnik. Okresní úřad při tom určí dobu do pěti let, po jejímž uplynutí toto opatření zaniká, nebo, byla-li vyslovena ztráta živnostenského oprávnění, přestává pro dotčenou osobu překážka takového oprávnění opět nabýti. Před uplynutím určené lhůty může okresní úřad opatření zrušiti, pominula-li jeho potřeba.