§ 20.
Vystěhovalci.
(1) Přeloží-li tuzemec své bydliště nebo trvalý pobyt do ciziny (dále jen "vystěhovalec"), zůstává nadále podroben obmezením, zákazům a povinnostem, stanoveným tímto nařízením a předpisy podle něho vydanými, pokud jde o hodnoty, které mu náležejí v době vystěhování, jakož i o jejich výtěžky, výnosy a hodnoty náhradní. Tato obmezení, zákazy a povinnosti vztahují se rovněž
a) na výtěžky za zboží, které vystěhovalec má v době vystěhování v cizině, při vystěhování s sebou veze nebo si dává z tuzemska zaslati, leč by šlo o věci, které byly do ciziny vyvezeny s příslušným povolením,
b) na výtěžky a výnosy živnostenských ochranných práv, která vystěhovalci náležejí v době vystěhování, a
c) na výtěžky a výnosy původských a nakladatelských práv, kterých vystěhovalec nabyl již před vystěhováním právním jednáním mezi živými nebo na případ smrti.
(2) Obmezením, zákazům a povinnostem zmíněným v odstavci 1 jsou podrobeny ode dne účinnosti tohoto nařízení též osoby, které se vystěhovaly po 31. srpnu 1938.