§ 17.
Zvláštní úprava platebního styku s cizinou.
(1) Národní banka může stanoviti, aby platy tuzemských dlužníků do ciziny byly konány složením hodnoty v tuzemské měně buď u ní nebo u některého jiného místa.
(2) Národní banka, provádějíc mezistátní ujednání o platebním styku, stanoví, jakým způsobem jest podle těchto ujednání vyrovnávati pohledávky a závazky mezi Protektorátem Čechy a Morava a smluvním státem.
(3) Zaplatí-li tuzemský dlužník svůj dluh způsobem stanoveným Národní bankou podle odstavců 1 a 2, zaniká tím jeho závazek proti jeho cizozemskému věřiteli, pokud není stanoveno něco jiného podle odstavce 2.
(4 ) Národní banka vyplatí hodnotu pohledávky tuzemskému věřiteli jen podle návěští příslušného platebního místa v cizině. Veškeré příkazy jakéhokoliv druhu, dosud udělené Národní bance tuzemskými věřiteli, které se týkají způsobu výplaty jejich pohledávek a odchylují se co do osoby, jejímž prostřednictvím se má výplata provésti, od obsahu návěští příslušného platebního místa v cizině, jakož i takovéto příkazy, které tito věřitelé udělí Národní bance teprve v budoucnosti, jsou pro Národní banku nezávazné. Není-li v návěští příslušného platebního místa v cizině označena osoba, jejímž prostřednictvím se má výplata provésti, může býti pohledávka vyplacena osobě, kterou věřitel Národní bance zavčas oznámí v každém jednotlivém případě.
(5) Národní banka může stanovití, že obmezení a zákazy, obsažené v oddílech I až IV tohoto nařízení, neplatí ve styku s tou kterou zemí.