§ 41.
Záznamy po pravoplatnosti rozsudku.
(1) Soud I. stolice zaznamená na rozsudku, který vynesl, jakmile rozsudek vejde v moc práva, tuto skutečnost a den, kdy pravoplatnost nastala. Stane-Ii se rozsudek pravoplatným jen zčásti, třeba to v záznamu přesně vyjádřiti. Trestní spisy zašle potom soud veřejnému žalobci, aby se vyjádřil, má-li odsouzený ihned trest nastoupiti, či povoluje-li veřejný žalobce odsouzenému odklad trestu a na jak dlouhou dobu zákonem dovolenou. Vyjádří-li se veřejný žalobce v té příčině hned po vyhlášení rozsudku, není třeba mu zasílati spisy, není-li k tomu jiného důvodu.
(2) Na rozsudku I. stolice nutno dále mimo skutečnosti vyjmenované v § 414 v. tr. ř. (čl. L zák. č. 89/1918 Sb. z. a n.) zaznamenati též nastoupení trestu přerušeného, zaplacení trestu na penězích (povolení lhůt a zaplacení jednotlivých splátek), počátek vykonávání náhradního trestu, nařízení vykonání trestu podmínečně odloženého (§ 8 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n.), udělení milosti a její rozsah, konečně dobu vazby započítané do trestu podle § 417 v. tr. ř.
(3) Na zvláštním listu třeba zaznamenati ve spisech, o které skutečnosti bylo opřeno započítání této vazby.
(4) Byl-li rozsudek I. stolice co do výroku o trestu změněn rozsudkem vyššího soudu tak, že se záznamy skutečností uvedených v odst. (2) na rozsudek první stolice nehodí, třeba učiniti tyto záznamy na rozsudku vyšší stolice.