§ 16.
Protokoly.
(1) O všech vyhledávacích úkonech nutno sepsati protokoly, nejsou-li v zákoně ustanoveny výjimky (§ 152, odst. 2, v. tr. ř.). Jsou-li vyslýcháni obvinění a svědci, třeba sepsati s každým z nich zvláštní protokol. Pozdější výslechy týchž osob nutno zapsati do zvláštních protokolů a na konci protokolu o prvním výslechu uvésti pořadová čísla protokolů pozdějších.
(2) Každý protokol třeba sepsati hned, kdy se úřední jednání koná, a nelze sepsání odkládati na pozdější čas.
(3) V každém protokolu má býti uvedeno: místo a den úředního jednání, hodina začátku, soud a trestní věc, jména přítomných úředních osob, jejich vojenská hodnost a řeč, kterou se vyslechnutý vyjadřoval, nebyl-li protokol sepsán v této řeči; konečně čas, kdy se úkon skončil, nebo bylo-li jednání přerušeno, příčinu toho a čas, kdy bylo úřední jednání dále vedeno a zakončeno.
(4) Každý protokol nutno sepsati naprosto věrně podle pravdy v jasné, prosté řeči; má obsahovati všechny podstatné okolnosti a musí z něho býti úplně zřejmé, bylo-li dbáno předpisů řízení o způsobu úkonů druhu, o nějž jde (napomenutí ku pravdě, vzetí do přísahy, prohlášení, které učinil svědek na upozornění, že má právo vzdáti se výpovědi atd.).
(5) Otázky se v protokole zaznamenávají jen potud, jestliže to zákon nařizuje (§ 162, odst. 2, v. tr. ř.) nebo jestliže je toho třeba k porozumění odpovědi. Odpovědi se zpravidla zapisují jen podle jejich podstatného obsahu vypravovacím způsobem. Jen jestliže je to pro posouzení věci důležité nebo když lze očekávati, že bude třeba přečísti protokol při hlavním přelíčení, nutno výpověď vyslýchaného podati tak, jak ji učinil, a zachovati jeho vlastní výrazy. Třeba se vystříci toho, aby nebyly zapisovány údaje a výklady vyslýchané osoby, které jsou zbytečné nebo k věci nepatří.
(6) Vypověděli-li svědkové o události souhlasně se svědkem již vyslechnutým, postačí, když se v protokolech s nimi sepsaných prostě zjistí souhlas jejich výpovědí s výpovědí prvního svědka. Prve však, než se tak stane, třeba tuto výpověď přečísti svědku později vyslýchanému, aby ji potvrdil [§ 26, odst. (2)].
(7) Protokol třeba hlasitě diktovati, aby přítomní slyšeli, co se diktuje, vyslýchaná osoba však smí své odpovědi předříkávati písaři; zneužívá-li tohoto práva, může jí býti odňato vyslýchajícím orgánem. Vyplnila-li výpověď několik archů, podpíše vyslechnutá osoba, jakmile jí byl přečten (§ 153 v. tr. ř.), každý arch na konci. Neumí-li vyslechnutá osoba psáti, potvrdí svou výpověď tím, že připojí znamení své ruky; zapisovatel poznamená k tomuto znamení ruky jméno vyslechnuté osoby.
(8) V zápisech jednou učiněných nesmí býti nic podstatného vymazáváno, přidáváno nebo měněno. Škrtnutá místa musí zůstati čitelná. Podstatné doplňky neb opravy se zaznamenají na kraji protokolu nebo v dodatku a vyslechnutá osoba je podpíše.
(9) Protokoly o několika arších se sešijí. Konce protažené niti se upevní soudní pečetí (nálepkou se soudním razítkem).
(10) Protokoly a podpisy úředních osob v nich mají býti psány čitelně.
(11) O tom, jak vésti protokoly o hlavním přelíčení a poradní protokoly, platí ustanovení § 36 (§§ 314 až 316 v. tr. ř.); o protokolech při neveřejných seděních konaných podle čl. XXXII zák. č. 89/1918 Sb. z. a n. platí ustanovení § 39, odst. (2).
(12) O veřejném sedění konaném podle § 7, odst. (2), a § 8, odst. (1) a (2), zák. č. 562/1919 Sb. z. a n., pak o poradě a o hlasování po tomto sedění, napíší se protokoly obdobně jako o hlavním přelíčení, o poradě i o hlasování po něm (§ 36). Oba protokoly se přiloží k trestním spisům. Bylo-li podle § 8, odst. (2), dotčeného zákona konáno neveřejné sedění, napíše o něm soud protokol a naloží s ním a s rozhodnutím podle ustanovení § 39, odst. (2).