§ 56.
(1) Ustanovení tohoto zákona, pokud jsou pro zaměstnance příznivější a pokud práva jimi zaměstnancům přiznaná nemohou býti smlouvou zkrácena ani zrušena, platí, s výjimkou §§ 45 a 46, i pro pracovní poměry, které trvají v den účinnosti tohoto zákona.
(2) Bylo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona ujednáno mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, že výpověď může býti dána k jinému dni než ke konci kalendářního čtvrtletí, lze podle takové úmluvy vypověděti ke konci kalendářního měsíce pracovní poměr, u kterého může býti podle § 31, odst. 3 smluveno, že výpovědní lhůta bude končiti koncem kalendářního měsíce, ovšem s výpovědní lhůtou podle § 31, odst. 2, písm. a) nebo b).
(3) Zaměstnancům, kterým podle dosavadních ustanovení zákonných nebo podle práva obyčejového v den účinnosti tohoto zákona přísluší delší výpovědní lhůta, než jakou ustanovuje tento zákon, zůstává, pokud trvá jejich pracovní poměr v dosavadním zaměstnání u téhož zaměstnavatele, ona delší lhůta zachována. Zaměstnavatel je povinen vydati takovému zaměstnanci do čtrnácti dnů od účinnosti tohoto zákona potvrzení o smlouvě (§ 5) a udati v něm onu výpovědní lhůtu.