§ 37.
(1) Propustí-li zaměstnavatel nemaje důležitého důvodu předčasně zaměstnance nebo může-li mu býti přičtena vina na tom, že zaměstnanec zrušil bez výpovědi pracovní poměr, může zaměstnanec, nepozbývaje nároku na náhradu další škody, se domáhati kromě dílu platu přiměřeného dosavadním výkonům také platu a náhrady jiných požitků, které mu náležejí podle smlouvy za čas až do skončení pracovního poměru uplynutím smluvené doby nebo po řádné výpovědi. Přesahuje-li však tento čas jeden rok, je zaměstnavatel oprávněn si započítati, co zaměstnanec ušetřil tím, že práce nekonal, nebo čeho nabyl jiným zaměstnáním nebo nabýti úmyslně zameškal.
(2) Plat a náhrada za jiné požitky za čas do jednoho roku dospívá zrušením pracovního poměru; za další čas vždy koncem měsíce.