§ 31.
b) Výpovědí.
(1) Byl-li pracovní poměr ujednán bez určení času nebo je-li po zákonu prodloužen na neurčitý čas, může býti zrušen výpovědí podle ustanovení dalších odstavců.
(2) Výpověď může být dána:
a) na šest neděl ke konci kalendářního čtvrtletí, netrval-li pracovní poměr ve smyslu tohoto zákona u téhož zaměstnavatele nebo v témže podniku v den výpovědi déle než patnáct let;
b) na tři měsíce ke konci kalendářního čtvrtletí, trval-li takový pracovní poměr v den výpovědi již déle než patnáct let, ale ne déle než dvacet let;
c) na pět měsíců ke konci kalendářního měsíce, trval-li takový pracovní poměr v den výpovědi již déle než dvacet let.
(3) Úmluvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může býti ujednáno, že pracovní poměr, který v den výpovědi nebude trvati déle než pět let, možno vypověděti na šest neděl ke konci kalendářního měsíce. Stejně lze ujednati, že výpovědní lhůta tříměsíční podle odstavce 2, písm. b) bude končiti vždy koncem kalendářního měsíce.
(4) Výpovědní lhůta musí býti pro obě strany stejná. Byly-li ujednány nestejné lhůty, platí pro obě strany výpovědní lhůta delší.
(5) Pracovní poměry, umluvené na čas života některé osoby nebo na čas delší než pět let, může zaměstnanec vypověděti po uplynutí pěti let, zachovávaje šestiměsíční výpovědní lhůtu.
c) Předčasným zrušením.