§ 26.
(1) Trvá-li pracovní poměr podle tohoto zákona v témž podniku nepřetržitě alespoň šest měsíců, náleží zaměstnanci každého kalendářního roku dovolená pro zotavenou, za které mu příslušejí všechny peněžité požitky, a je-li ujednáno, i naturální, pokud jich může užívati. Za stravu a jiné zaopatření, jichž nemohl užíti, s výjimkou bytu, světla a otopu, náleží mu na požádání náhrada v penězích (§ 17, odst. 4).
(2) Dovolená činí, trvá-li pracovní poměr zaměstnance v témže podniku, třebas v různých zaměstnáních ve smyslu tohoto zákona, ne více než pět let, dva týdny, trvá-li přes pět let, tři týdny, a trvá-li přes patnáct let, čtyři týdny.
(3) Do této dovolené nezapočítává se doba, po kterou zaměstnanec nemohl konati práce pro nemoc, úraz, veřejnoprávní překážky a brannou povinnost a po kterou nepozbývá práva na plat, jakož i čtrnáctidenní doba podle § 22, odst. 4.
(4) Dovolená budiž pokud možno nepřetržitá. Není-li v podniku více zaměstnanců, na které se vztahuje tento zákon, než tři, nebo vyžaduje-li to nerušené provozování, může býti dovolená poskytnuta po vzájemné dohodě ve dvou obdobích přibližně stejných. Dovolená budiž včas určena, při čemž sluší pokud možno přihlížeti k zaměstnancovým potřebám i k tomu, aby dovolená připadla na dobu vhodnou podle provozovacích poměrů podniku.
(5) Dá-li zaměstnanec sám před nastoupením dovolené výpověď, má právo na poměrnou část dovolené, odpovídající trvání pracovního poměru v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje.
(6) Dostane-li zaměstnanec před nastoupením dovolené výpověď, má právo na celou dovolenou, byl-li v kalendářním roce alespoň půl roku v pracovním poměru. Trval-li pracovní poměr v kalendářním roce méně než šest měsíců, přísluší zaměstnanci za každý měsíc poměrný díl dovolené, odpovídající jedné dvanáctině.
(7) Zruší-li zaměstnanec před nastoupením dovolené pracovní poměr z důležitého důvodu, má právo na náhradu v penězích za dobu dovolené, která by mu příslušela, vzhledem k trvání pracovního poměru, podle odstavce předcházejícího. Zruší-li zaměstnavatel pracovní poměr z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, nemá zaměstnanec právo na dovolenou ani na náhradu v penězích.
(8) Zruší-li zaměstnanec pracovní poměr po využití dovolené před uplynutím kalendářního roku, za který se dovolená poskytuje, nemaje k tomu důležitého důvodu, nebo je-li propuštěn z důležitého důvodu, může zaměstnavatel požadovati náhradu v penězích za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku. Zaměstnanec je povinen dáti si započítati tuto částku na poslední výplatu služného.