§ 14.
(1) Zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel svěřil ujednávati nebo zprostředkovati obchody, nesmí bez zaměstnavatelova svolení od jiné osoby pro sebe nebo pro jiného si dáti slíbiti nebo přijmouti provisi nebo jakoukoli odměnu za to, že obchod ujedná nebo zprostředkuje nebo že jej neujedná nebo nezprostředkuje.
(2) Zaměstnavatel může se domáhati, aby mu zaměstnanec vydal provisi nebo odměnu neprávem přijatou, nepozbývaje tím nároku na náhradu skutečné škody, která mu snad kromě toho povstala.
(3) Tento nárok zanikne, nevymáhá-li jej zaměstnavatel soudně do šesti měsíců po tom, kdy se dověděl o zaměstnancově jednání, nejpozději však ve třech letech po tom, kdy provise nebo odměna byla zaměstnanci dána.