§ 3.
Osobní rozsah vojenské kázeňské pravomoci.
(1) Vojenské kázeňské pravomoci jsou podřízeny:
a) všechny osoby, podléhající vojenské trestní soudní pravomoci (příslušníci četnictva jen tehdy, konají-li službu v branné moci aneb jsou-li ve vyšetřovací [zajišťovací] neb trestní vazbě ve vojenských trestních ústavech) ; pokud některé osoby podléhají vojenské trestní soudní pravomoci jen pro porušení určitých povinností, jsou vojenské kázeňské pravomoci podřízeny jen v tomto směru;
b) odvedení pro nešetření předpisů branného zákona o hlášení při odchodu do presenční služby nebo k vojenskému výcviku;
c) vojenské osoby mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské osoby ve výslužbě:
aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2 a), jichž se dopustily ve vojenském stejnokroji ;
bb) pro nešetření předpisů o úschově, odevzdání a utajení vojenských důvěrných pomůcek, které služebně převzaly jako vojenské osoby, nebo kterých i jinak nabyly;
d) vojenští gážisté mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské gážisty ve výslužbě:
aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2 a), jichž se dopustili v písemném styku s vojenskými velitelstvími neb úřady;
bb) pro nešetření povinností uvedených v § 19 (6) a 21 (4).
(2) Je-li základem vojenské kázeňské pravomoci určitý poměr, v němž jest osoba jí podrobená, přísluší do této pravomoci jen taková jednání a opominutí, jež se stala za tohoto poměru. Ukončí-li se poměr, na němž se zakládá vojenská kázeňská pravomoc, přestane tato pravomoc pouze stran jednání a opominutí uvedených v § 2 b) a c), a to:
a) v případě § 2 b), nebyl-li poklesek před ukončením poměru kázeňsky pravoplatně vyřízen;
b) v případě § 2 c) tím okamžikem, jakmile se skončí pro tyto činy vojenská trestní soudní pravomoc.