§ 19.
Obhájce.
(1) Obviněný má právo, přibrati si, a to již za vyšetřování, obhájce z vojenských gážistů nebo z obhájců ve věcech trestních. Je-li obhájce obviněným přibraný, vojenským gážistou v činné službě, potřebuje ku převzetí obhajoby svolení představeného velitelství (úřadu); svolení toto může však býti odepřeno jen, je-li obhájce ve službě nepostradatelný.
(2) Na žádost a v případech § 21 (2) bez žádosti budiž obviněnému pro závěrečné projednání určen velitelstvím (úřadem), u něhož jest kárný výbor zřízen, obhájce z vojenských gážistů v činné službě v sídle kárného výboru, a to, není-li vojenský gážista, jenž má býti určen obhájcem, služebně podřízen onomu velitelství, se souhlasem příslušného vojenského představeného; obhájce takto určený musí obhajobu převzíti.
(3) Nařízení stanoví, kdo nemůže býti obhájcem v řízení před kárnými výbory.
(4) Obhájce jest oprávněn podle svého svědomí a v mezích zákonných uvésti vše, co má v zájmu obviněného za potřebné a použíti všech přípustných obhajovacích prostředků.
(5) Obhájcům z vojenských gážistů v činné službě nepřísluší odměna za obhajování; o náhradě cestovních nákladů určených obhájců platí příslušné předpisy.
(6) Po skončeném vyšetřování přísluší jak obviněnému tak i jeho obhájci (právnímu zástupci) právo nahlížeti do spisů (vyjma zápisy o poradách a hlasováních) a činiti z nich výpisky; před tím lze povoliti obviněnému neb jeho obhájci nahlédnouti do spisů, pokud to lze uvésti v soulad s účelem řízení. Obsah těchto spisů sdělovati s veřejností jest zakázáno.