ad b)
Navrhovatelé dále tvrdí, že náhradu neobdrží všichni vlastníci, jimž vlastnické právo zaniklo. Pro vymezené skupiny případů založení vlastnického práva (které navrhovatelé označují za přechody) zákon formuluje, v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny, právo na náhradu.
§ 9d odst. 2
Osoby, jimž není založeno vlastnictví podle písmene a) nebo písmene b), mají právo na náhradu.
§ 9e poslední věta
Dosavadní vlastník obdrží náhradu v jiném pozemku podle druhu před zahájením scelování.
Půjde-li o případ předvídaný v § 9c odst. 2 (Pokud z údajů scelovacího operátu, který je založen u katastrálního úřadu, vyplývá, že některý účastník scelování neobdržel náhradu za své pozemky pojaté do scelování, může okresní pozemkový úřad po projednání s katastrálním úřadem tomuto účastníkovi, popřípadě jeho dědici stanovit nárok na pozemky ve výměře odpovídající neposkytnuté náhradě, je-li potřebná výměra pozemků v obvodu pozemkových úprav k dispozici), tvrdí navrhovatelé, že náhradu neobdrží ti, jimž okresní úřad po dohodě s katastrálním úřadem nevyhoví, a dále ti, v jejichž obvodě pozemkových úprav není potřebná výměra pozemků.
Tento případ poskytnutí náhrady za pozemek vnesený do scelování se uplatní pouze v návaznosti na založení vlastnického práva k pozemkům podle návrhu scelovacího plánu (§ 9b odst. 2.). Již podle dřívějších předpisů měl každý, kdo vnesl do scelení pozemek, obdržet náhradu, a to zpravidla v jiných pozemcích, a to i podle zákona č. 47/1948 Sb., jehož § 41 odst. 1 stanovil: "Každý vlastník pozemků pojatých do scelování jest přímým účastníkem scelování a má nárok na náhradu (odstavec 4) za své dosavadní pozemky podle ceny těchto pozemků, dohodnuté přímými účastníky nebo podle jejich obecné ceny určené na podkladě posudku znalců.", taktéž odstavec 4 téhož ustanovení zněl: "Náhrada, pokud se nevyplatí v penězích (§ 85), musí býti dána v pozemcích, které se mají rovnati jakostí, výměrou a vzdáleností pokud možno dosavadním pozemkům, přičemž je však přihlížet i k výhodě získané scelováním." Tedy takový vlastník se stal (v kat. územích s nedokončeným scelovacím řízením) zatímním uživatelem a jemu svědčí konstrukce vzniku vlastnického práva k pozemku odevzdanému do zatímního užívání podle § 9b odst. 2. Jen výjimečně přicházela v úvahu peněžní náhrada.
Lze proto důvodně předpokládat, že případy, kdy některý účastník scelování neobdržel náhradu za své pozemky pojaté do scelování, se budou vyskytovat jen v minimálním počtu. Pro takovou situaci je zakotvení práva na náhradu v § 9c odst. 2 dostatečné. Náhrada může spočívat v nároku na pozemek (je logické, že pouze tehdy, bude-li potřebná výměra pozemků v obvodu pozemkových úprav k dispozici). Samotné stanovení podmínek pro poskytnutí náhrady na existenci vhodných pozemků není samo o sobě protiústavní - v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny. Pouze tehdy, pokud by v konkrétním případě náhrada nemohla být poskytnuta, přičemž v této době nelze odhadnout, zda takový případ vůbec nastane, bylo by možné připustit, aby se účastník domáhal individuálním způsobem ochrany pro porušení jeho základního práva. Ústavní soud přitom připomíná, že zvolenou dikci v ustanovení § 9c odst. 2 projevenou slovesem "může" není možno interpretovat jako možnost pro projev libovůle okresního pozemkového úřadu. Jestliže bude potřebná výměra pozemků v obvodu pozemkových úprav k dispozici, okresní pozemkový úřad nárok na náhradu v pozemcích stanovit musí. K přijetí tohoto stanoviska vede systémový přístup k interpretaci použitého slova "může", který překonává výsledky izolovaného sémantického rozboru. Tehdy, kdy ustanovení zákona zakládá pro účastníky nějaké právo (zde právo na věcnou náhradu), nesmí příslušný orgán ochranu tohoto práva odepřít a musí ji přiznat, jestliže jsou splněny všechny předpoklady stanovené v hypotéze právní normy, i když zákonodárce použil nepříliš přesného vyjádření, mluvě jen o možnosti. Konečně je třeba vzít v úvahu možnost přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny, který náhradu jednoznačně předpokládá (věcnou či relutární). Ustanovením § 9c odst. 2 s použitou dikcí "může" dává zákonodárce nejavo, že preferuje (jsou-li pro to dány podmínky) náhradu věcnou.
Námitka navrhovatelů, že náhrady nebudou poskytnuty těmi, kteří nuceným přechodem vlastnických práv tato práva nabudou, je z ústavněprávního pohledu bezvýznamná. Listina chrání subjektivní vlastnické právo pro případ jeho omezení právem na náhradu. Není přitom rozhodné, kdo náhradu poskytne. V posuzovaném případě, dle názoru Ústavního soudu, aby náhradu poskytl stát, neboť je zřejmé, že v minulosti svojí nečinností způsobil popsaný chaotický stav, takže se nemůže vyhnout jeho důsledkům.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení § 9b až 9h zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č. 217/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona České národní rady č. 38/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zamítl.
Předseda Ústavního soudu:
v z. JUDr. Holeček v. r.
místopředseda
Práva na uvedení odlišného stanoviska k nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením svého jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využil soudce JUDr. Vladimír Čermák.
******************************************************************