§ 239
(1) Stíhání obviněného musí býti zastaveno:
1. není-li tu činu trestním soudem stihatelného, nelze-li jej obviněnému přičítati nebo zanikla-li jeho trestnost,
2. nepodala-li u trestných činů, které lze stíhati jen na žádost osoby oprávněné, taková osoba příslušnou žádost nebo odvolala-li ji,
3. nelze-li od dalšího řízení pro nedostatek důkazů nebo pro neobyčejnou obtížnost při opatřování průvodních prostředků očekávati nějaký výsledek.
(2) Veřejný žalobce může upustiti od podání žaloby také tehdy, shledá-li, že trestný čin může býti vyřízen kázeňsky (§§ 2 a 455).