§ 2
(1) Bez soudního řízení lze kázeňsky trestati vojenské přečiny, má-li představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, kázeňské potrestání za dostatečné.
(2) Byl-li nějaký trestní čin potrestán kázeňsky, aniž tu byly podmínky předcházejícího odstavce, musí býti dodatečně zavedeno soudní řízení, nezanikla-li ještě trestnost činu. Dojde-li pro takový čin k odsouzení k dočasnému trestu na svobodě, započte se kázeňský trest odpykaný za týž čin.
(3) Setkají-li se kázeňské přestupky nebo takové trestné činy, které lze kázeňsky vyříditi, s trestnými činy, u nichž kázeňské potrestání je vyloučeno, musí býti pojaty do soudního trestního řízení, nenařídí-li se jejich vyloučení (§ 37).