PROTOKOL
o udržitelné dopravě k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat
Smluvní strany tohoto protokolu
v souladu se svými úkoly vyplývajícími z Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, dále označované jen jako "Karpatská úmluva" (Kyjev, 2003), které spočívají ve sledování komplexní politiky a spolupráce při ochraně a udržitelném rozvoji Karpat,
v souladu se svými závazky podle článku 8 Karpatské úmluvy,
vědomy si toho, že ekosystémy a krajina Karpat jsou zvlášť citlivé,
uznávajíce, že efektivně fungující systém dopravy má zásadní význam pro kvalitu života občanů a umožňuje ekonomický růst a vytváření pracovních míst,
vědomy si toho, že rozvoj dopravní infrastruktury a rostoucí intenzita dopravy mohou způsobit fragmentaci stanovišť a mohou mít vážný vliv na ekosystémy,
jsouce přesvědčeny, že místní obyvatelstvo musí mít možnost samo určovat svůj vlastní sociální, kulturní a ekonomický rozvoj a účastnit se jeho implementace ve stávajícím institucionálním rámci;
vědomy si toho, že není brán dostatečný zřetel na ekologicky šetrnější dopravní systémy a silnější nadnárodní kompatibilitu a operabilitu různých oborů dopravy,
vědomy si toho, že je proto nezbytné optimalizovat tyto systémy dopravy výrazným posílením dopravní sítě v rámci i napříč Karpat, a to při zohlednění specifických environmentálních potřeb karpatského regionu,
uznávajíce, že rozvoj dopravy může mít zásadní vliv na regionální a územní rozvoj,
uznávajíce, že celkové společenské náklady na dopravu, včetně nákladů environmentálních, sociálních a ekonomických, nejsou plně zohledněny ani reflektovány při stanovování cen a rozhodování,
berouce v úvahu, že všechny smluvní strany Protokolu jsou rovněž stranami Úmluvy o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 1992), Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bern, 1979), Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsar, 1971) a Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Paříž, 1972),
připomínajíce zejména Deklaraci z Rio de Janeira (Rio, 1992), Johannesburskou deklaraci o udržitelném rozvoji a Implementační plán Světového summitu o udržitelném rozvoji (Johannesburg, 2002), výstupní dokument ze summitu Rio +20 "Budoucnost, kterou chceme" (Rio, 2012),
připomínajíce další relevantní úmluvy a dohody, zejména Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonn, 1979), Evropskou úmluvu o krajině (Florencie, 2000), Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo, 1991), Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí (Árhus, 1998), Úmluvu o mezinárodním civilním letectví a její příslušné přílohy (Chicago, 1994);
uznávajíce zkušenosti získané v rámci Úmluvy o ochraně Alp (Salzburg, 1991) a souvisejícího Protokolu o dopravě a koordinované politiky udržitelné dopravy,
s ohledem na právní a politický rámec dopravy a životního prostředí Evropské unie,
zdůrazňujíce význam karpatské dopravy a související infrastruktury v rámci Strategií EU pro region Baltského moře a pro dunajský region, s ohledem na zajištění koherentního rozvoje obou makroregionů, včetně infrastrukturních spojení mezi nimi,
s ohledem na budování transevropské silniční (TEM) a železniční (TER) sítě v rámci Evropské hospodářské komise OSN a transevropské dopravní sítě (TEN-T) v rámci EU,
usilujíce o zajištění efektivnější implementace stávajících zákonných nástrojů a vycházejíce z dalších mezinárodních programů,
se dohodly následovně: