Článek 43
1. O úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu uvědomí příslušný orgán tohoto státu neprodleně konzulární úřad.
2. Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nesídlí však na území přijímajícího státu a není zákonně zastupován.
3.
a) Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán přijímajícího státu o bezodkladná opatření nezbytná k zajištění a správě dědictví zanechaného v tomto státě zesnulým občanem vysílajícího státu a zpravit ho o případných opatřeních, která již byla učiněna;
b) při zajišťování opatření uvedených pod písmenem a) může konzulární úřad poskytnout svou pomoc přímo nebo prostřednictvím svého zástupce.
4. Jestliže po splnění formalit spojených s pozůstalostí v přijímajícím státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijímajícím státě a nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jeho prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že:
a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo odkazovníků;
b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané zákony přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;
d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.
5. Jestliže občan vysílajícího státu, který není trvale usídlen v přijímajícím státě, náhle zemře během cesty na území tohoto státu, budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, prozatímně předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se pro správní nebo soudní orgány vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na převzetí těchto věcí.
Konzulární úřad musí tyto osobní svršky a peněžní částky předat kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí dbát zákonodárství přijímajícího státu o vývozu svršků a převodu peněžních částek.
6. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 34 této úmluvy.