Článek 7
Členské státy této úmluvy se zavazují, že
a) učiní v souladu se svým národním zákonodárstvím potřebná opatření zabraňující muzeím a obdobným institucím, nacházejícím se na jejich území, získávat kulturní statky, jež pocházejí z jiného členského státu této úmluvy a byly nedovoleně vyvezeny po nabytí účinnosti této úmluvy; podle možnosti budou informovat stát původu, který je členem této úmluvy, o nabídce takových kulturních statků, které byly z tohoto státu nedovoleně vyvezeny po nabytí účinnosti této úmluvy pro oba státy;
b)
I. poté, co tato úmluva vstoupí v platnost pro dotyčné státy, zakáží dovoz kulturních statků odcizených z muzea, z církevního, světského nebo veřejného památníku nebo z jiného obdobného zařízení nacházejícího se na území druhého členského státu Úmluvy za předpokladu, že tyto statky patří průkazně do inventáře tohoto zařízení;
II. na žádost státu původu podniknou příslušné kroky k nalezení a k navrácení jakéhokoli takového kulturního statku, dovezeného po nabytí účinnosti této úmluvy pro oba dotyčné státy, avšak za podmínky, že žádající stát zaplatí spravedlivou náhradu osobě, která získala tento statek v dobré víře, či osobě, která má platný právní nárok na tento statek. Žádosti o nalezení a navrácení musí být učiněny diplomatickou cestou. Žádající stát je povinen poskytnout na své náklady dokumentaci a jiné důkazy nutné k prokázání svého nároku na nalezení a navrácení. Členské státy nesmějí požadovat celní nebo jiné poplatky z kulturních statků navrácených podle tohoto článku. Všechny výdaje vzniklé s navrácením a s dopravou kulturního statku hradí žádající stát.