§ 2
(1) Za přírodní léčivé zdroje vod lze prohlásit dostatečně vydatné zdroje přirozeně se vyskytujících vod, jestliže
a) mají vzhledem ke svému chemickému složení nebo fyzikálním vlastnostem stálé vědecky prokázané léčivé účinky,
b) vyhovují potřebným hygienickým požadavkům,
c) jsou použivatelné k léčebným účelům ve stavu, v jakém se vyskytují v přírodě, nebo po úpravě, která nenaruší jejich léčivé účinky, a
d) je v celospolečenském zájmu, aby se používaly k léčebně preventivní péči.
(2) Za vody podle odstavce 1 písm. a) se považují vody, které se podstatně odlišují od jiných vod
a) teplotou nad 25 °C nebo
b) obsahem rozpuštěných neústrojných tuhých sloučenin (nejméně 1 g v 1 litru vody) nebo
c) obsahem plynů např. kysličníku uhličitého (nejméně 1 g v 1 litru vody), sirovodíku (nejméně 1 mg v 1 litru vody), rádiové emanace (nejméně 37 nCi/litr) nebo
d) obsahem jiných součástí, které se v obyčejných vodách nevyskytují nebo se v nich vyskytují v menším množství, např. jódu (nejméně 5 mg v 1 litru vody), arsenu (nejméně 0,7 mg v 1 litru vody), železa (nejméně 10 mg v 1 litru vody) anebo
e) obsahem jiných součástí s farmakodynamickými účinky.