III.
Stanovisko Ministerstva zemědělství
13. Ústavní soud dle § 48 odst. 2 a § 49 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyzval Ministerstvo zemědělství, aby se vyjádřilo k podanému návrhu.
14. Ministerstvo zemědělství s právními názory navrhovatele nesouhlasí; nakládání s honebními pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, upravuje § 30 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti, přičemž zákon nerozlišuje, co bylo příčinou "navození tohoto vztahu". Jestliže tedy vlastník honebního pozemku podle § 26 odst. 3 zákona o myslivosti přestane být členem honebního společenstva, jeho pozemky sice zůstávají v předmětné honitbě, nemohou však zůstat zahrnuty mezi honební pozemky stávajícího společenstva a musí být příslušným orgánem státní správy myslivosti k předmětné honitbě přičleněny podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti.
15. Ministerstvo zemědělství tedy dovodilo, že v rozhodování případu, na jehož základě navrhovatel podal projednávaný návrh na zrušení § 26 odst. 3 a 4 zákona o myslivosti, se prvoinstanční orgán státní správy myslivosti dopustil chyby, když po ukončení členství vlastníka honebního pozemku v honebním společenstvu neprovedl přičlenění tohoto pozemku ke stávající honitbě ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o myslivosti, čímž vlastníku honebního pozemku zabránil uplatnit právo podle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, tj. na náhradu za přičlenění. Není tedy vhodné, uzavřelo Ministerstvo zemědělství, měnit zákon o myslivosti pouze s ohledem na "ojedinělý chybný postup prvoinstančního orgánu státní správy myslivosti".