I.
Rekapitulace návrhu
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2006 navrhl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (senát 15 Co ve složení: předseda senátu JUDr. Robert Ožvald a soudci JUDr. Marcela Pechová a JUDr. Libuše Vorlíčková) s odvoláním na čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále též "Ústava") a podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 26 odst. 3 a 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č. 59/2003 Sb. a č. 444/2005 Sb., neboť jsou podle jeho názoru v rozporu s ústavním pořádkem, jmenovitě s čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").
2. V občanskoprávním řízení, vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově pod zn. 1 C 106/2005, se žalobce domáhá zaplacení 8 077,50 Kč jakožto "náhrady za nucené omezení vlastnického práva", k němuž mělo dojít tím, že ačkoliv ukončil své členství v žalovaném Honebním společenstvu Kamenice na Lipou k 31. 12. 2002, jeho nemovitosti, s nimiž do společenstva vstoupil, jsou nadále honebním společenstvem k výkonu práva myslivosti užívány. Třebaže (podle žalobce) požadovaná "náhrada" měla být přiznána "za analogického použití" § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že postrádá zákonný podklad; použití tohoto ustanovení podle jeho názoru nepřichází v úvahu, jelikož příslušný orgán státní správy o přičlenění dotčených nemovitostí k honitbě žalovaného nerozhodl. O odvolání žalobce rozhoduje navrhovatel a z odvolacího řízení vychází jeho návrh, jenž byl výše specifikován.
3. Navrhovatel předně všeobecně ohlašuje, že sdílí námitky protiústavnosti zákona o myslivosti, jež jsou vtěleny do návrhu skupiny poslanců a senátorů na zrušení některých jeho ustanovení, který je u Ústavního soudu veden pod sp. zn. Pl. ÚS 34/03 (viz níže). Argumentuje tím, že právo myslivosti představuje zásah do vlastnického práva jednotlivých vlastníků nemovitostí, na nichž je toto právo vykonáváno, neboť při jeho výkonu dochází k užívání cizích pozemků, hospodaření na nich a získávání jejich užitků. Právo myslivosti, vymezené v § 2 písm. h) zákona o myslivosti, podle navrhovatele nezahrnuje pouze ochranu zvířat, ale celou řadu dalších aktivit, které představují zájmovou, sportovní či hospodářskou činnost, z čehož dovozuje, že zde veřejný zájem na omezení vlastnického práva vlastníka nemovitostí užívaných "přes jeho nesouhlas k výkonu práva myslivosti" dán není. Proto nelze přitakat, uvádí navrhovatel, výkladu podanému Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 7. 10. 2002 sp. zn. 22 Cdo 3006/2000, že jde o omezení vlastnického práva ve smyslu § 128 odst. 2 občanského zákoníku.
4. Napadená ustanovení "vytváří situaci" odporující čl. 11 odst. 4 Listiny, kdy je vlastník nemovitostí proti své vůli omezen ve svém oprávnění užívat svoji nemovitost, jelikož na nich vykonává právo myslivosti "od něho odlišná osoba, jejímž členem není a ani nechce být". Pokud člen honebního společenstva v souladu s § 26 odst. 3 zákona o myslivosti z tohoto společenstva vystoupí, není mu povoleno vytvoření jiné (vlastní nebo společenstevní) honitby a zůstává ve vztahu k zákonné úpravě práva myslivosti tzv. "bezprizorní"; na straně jedné již není členem honebního společenstva, na straně druhé však jeho nemovitosti zůstávají součástí honitby, jíž je společenstvo držitelem.
5. Za významné "z pohledu ústavních práv" pokládá navrhovatel, že zákon o myslivosti "nepočítá se žádnou náhradou pro takového vlastníka pozemků, které jsou nadále užívány k výkonu práva myslivosti", když o přičlenění pozemků (a o náhradě) podle § 30 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti podle jeho názoru uvažovat nelze; "vystoupení" z honebního společenstva "nemá žádný dopad na existenci honitby" a nemovitosti i bývalého člena zůstávají její součástí. Zákonná úprava (napadený § 26 odst. 4) "řeší" pouze nároky spojené s členstvím (na vypořádací podíl), "náhradu", jíž se v dané věci domáhá žalobce, však "dotčená ustanovení § 26 odst. 3, 4 zákona nezakotvují".
6. Navrhovatel pokládá stav, kdy po vystoupení člena z honebního společenstva zůstávají jeho pozemky nadále součástí honitby, "za problematický"; v takovém případě by se zánikem členství měla zaniknout "i práva a povinnosti z něho plynoucí" (čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 11 odst. 4 Listiny), případně by mělo být "možné připustit pravomoc orgánů státní správy myslivosti přičlenit ... (jeho pozemky) ... k jiné honitbě", s čímž však zákon nepočítá rovněž. Jinak vlastník honebních pozemků, který vystoupil z honebního společenstva, by měl "vůči jiným vlastníkům pozemků - členům honebního společenstva - odlišné, právně horší postavení, protože logicky nemůže vykonávat právo myslivosti", a není podle navrhovatele žádný rozumný důvod či veřejný zájem na takovémto rozdílném postavení. Navrhovatel očekává, že otázka souladu právní úpravy přičlenění honebních pozemků s ústavním pořádkem bude též posouzena Ústavním soudem při projednávání návrhu vedeného pod sp. zn. Pl. US 34/03 (viz níže).