Článek 35
Prohlášení za nezvěstného, mrtvého a důkaz smrti
(1) K prohlášení za mrtvého je dána pravomoc soudu smluvního státu, jehož státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.
(2) Soud jednoho smluvního státu může prohlásit státního občana druhého smluvního státu za mrtvého:
1. na návrh osoby, která uplatňuje nárok založený na dědickém nebo manželském majetkovém právu na nemovitost nezvěstného, která se nachází na území tohoto smluvního státu;
2. na návrh manžela nezvěstného, který v době podání návrhu má bydliště na území tohoto smluvního státu.
(3) Prohlášení nezvěstného za mrtvého se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl v době, kdy byl podle posledních zpráv ještě živ.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se užijí obdobně na prohlášení za nezvěstného a na důkaz smrti.
(5) Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní následky jen na území smluvního státu, jehož soud ve věci rozhodl.