§ 17
Společná ustanovení ke správním deliktům
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2) Při určení výše pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let, a u deliktu podle § 16 odst. 1 písm. g) nejpozději do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává a pokuty za ně ukládá obvodní báňský úřad.
(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(6) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.
(7) Kromě pokuty lze v případě správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) nebo k) uložit i propadnutí výbušniny, jestliže náleží osobě, která se dopustila správního deliktu tím, že výbušninu ke spáchání správního deliktu užila nebo chtěla užít. Propadnutí nelze uložit, je-li hodnota výbušniny v nápadném nepoměru k povaze správního deliktu. Vlastníkem propadlé výbušniny se stává stát.