§ 22
(1) Svazky lidové správy nejsou zavázány z prací a dodávek, vykonaných (plněných) v době nesvobody bývalým svazkům územní samosprávy, pokud tyto práce a dodávky sloužily výlučně zájmům okupantské moci. O tom, zda taková práce neb dodávka sloužila výlučně zájmům okupantské moci, rozhodne krajský národní výbor na žádost věřitele nebo svazku lidové správy.
(2) I v případech, kdy práce neb dodávka sloužila výlučně zájmům okupantské moci, může se věřitel domáhati na svazku lidové správy náhrady za to, oč byl touto prací nebo dodávkou svazek lidové správy obohacen ke dni 5. května 1945.
(3) Byl-li nárok z práce (dodávky) uplatněn proti svazku lidové správy soudním řízením, které je přerušeno podle zákona ze dne 16. května 1946, č. 129 Sb., o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody, může žalobce (navrhovatel), pokračuje-li se v řízení, původní žalobu (návrh) bez souhlasu druhé strany změnit tak, že se domáhá náhrady podle předchozího odstavce. Při rozhodnutí o nákladech řízení se na tuto změnu nehledí.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují obdobně na závazky z prací a dodávek, které byly vykonány (splněny) v době nesvobody bývalé t. zv. sudetské župě. Zde však na místo příslušného svazku lidové správy nastupuje subjekt, na nějž byly v rámci prováděné likvidace již převedeny majetkové části, k nimž tyto závazky náležejí, a není-li takových subjektů, stát.