§ 3
Obecná ustanovení
(1) Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat.
(2) Platem se rozumí peněžitá plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Za plat se nepovažují plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady a odměna za pracovní pohotovost.
(3) Zaměstnancům bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor přísluší za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to ve služebním poměru ke stejnému zaměstnavateli.
(4) Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plat podle tohoto zákona, prováděcího předpisu vydaného podle § 23 a v jejich rámci podle vnitřního platového předpisu. Neplatný je vnitřní platový předpis, který nebyl vydán písemně, nebo jeho část, která je v rozporu s právními předpisy.
(5) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele nebo vedoucím organizační složky státu 5) (dále jen "statutární orgán"), určuje plat podle tohoto zákona a prováděcího předpisu vydaného podle § 23 orgán, který ho do funkce jmenoval nebo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(6) Plat nesmí být nižší než minimální mzda. 6) Pro minimální mzdu platí obdobně § 111 zákoníku práce.
------------------------------------------------------------------
5) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
6) Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů.