§ 9
Vliv skončení pracovního poměru na dovolenou
(1) Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou.
(2) Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené - avšak před uplynutím kalendářního roku - předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnavatel povinen od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za dovolenou, po případě za její část, kterou před zrušením pracovního poměru vyčerpal. Zaměstnavatel je oprávněn sraziti si příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.
(3) V ostatních případech skončení pracovního poměru před nastoupením dovolené přísluší zaměstnanci její poměrná část, jsou-li u něho splněny podmínky pro vznik nároku na ni; při tom platí ustanovení o omezení dovolené.
(4) Za dny, které zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (§ 4 odst. 2 až 4) po vyčerpání dovolené v kalendářním roce - avšak před skončením pracovního poměru -, je zaměstnavatel povinen požadovati od zaměstnance dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na 1 den poskytnuté dovolené. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(5) V ostatních případech skončení pracovního poměru po vyčerpání dovolené - avšak před uplynutím kalendářního roku - je zaměstnavatel oprávněn od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku, pokud nejde o případy uvedené v § 12 odst. 1. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(6) Poměrná část dovolené se určí tak, že se poskytne za každý měsíc trvání pracovního poměru v kalendářním roce jedna dvanáctina dovolené.