§ 31.
(1) Poštovní spořitelně přísluší pro její pohledávky vzniklé z činnosti, k níž podle tohoto zákona jest oprávněna, přednostní zástavní právo na cenné papíry a jiné movité věci dlužníkovy, které jí dlužník odevzdal jako jistotu, nebo jejichž držby nebo detence poštovní spořitelna od něho kdykoli a k jakémukoli účelu nabyla. Toto právo přísluší jí i tehdy, byl-li na jmění dlužníkovo prohlášen konkurs.
(2) Poštovní spořitelna může se uspokojiti z věcí v odst. 1 jmenovaných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati; mají-li cenu bursovní nebo tržní, smí prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím obchodního dohodce, nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného k dražbám. Mezi prodejem a pohrůžkou, a není-li pohrůžka možnou, mezi prodejem a dobou, kdy vzniklo oprávnění ku prodeji, musí uplynouti doba nejméně jednoho týdne. O provedení prodeje zpraví poštovní spořitelna dlužníka pokud možno ihned; opomene-li tak učiniti, jest zavázána k náhradě škody. Zbude-li z výtěžku prodeje přebytek, uloží jej poštovní spořitelna na svoji knížku znějící na jméno dlužníkovo; může však jej také na dlužníkovy útraty a jeho nebezpečí uložiti k soudu.
(3) Toto přednostní zástavní právo nemůže býti dotčeno žádnými dříve nabytými právy a nároky, a to ani vlastnickými právy třetích osob na cenné papíry a jiné movité věci, které poštovní spořitelna převzala jako majetek dlužníkův, nebyla-li tato dříve nabytá práva a tyto nároky poštovní spořitelně již při odevzdání známy neb alespoň zřejmý.