K § 30.
(1) Přirážky jest pravidelně rozvrhnouti stejnoměrně na všechny druhy přímých daní, pokud tomu nebrání výslovně ustanovení zákonné jako na př. zákaz vybírati přirážky k dani z příjmu podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 72 Sb. z. a n., zákaz zvyšovati přirážky samosprávných svazků k dani činžovní podle zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n.
(2) Ustanovením odst. 1. tohoto paragrafu však není zrušeno specielní ustanovení § 5 zák. ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb. z. a n., kterým byl ministr vnitra zmocněn, aby v dohodě s ministrem financí v případech slučování, rozlučování nebo změny hranic povoloval dočasné vybírání obecních, okresních, župních a zemských přirážek a dávek nestejnou výší v jednotlivých částech, kde též dosud byly vybírány nestejnou výší.
(3) Odstupňování přirážek k jednotlivým druhům daní tvoří výjimku, odůvodněnou buď tím, že poplatníci jednoho druhu daně u srovnání s poplatníky ostatními jsou nepoměrně buď příliš mnoho nebo příliš málo zatíženi, nebo že z různých zařízení obecních mají poplatníci jednoho druhu daně větší prospěch, aniž by se dalo užiti ustanovení § 26 a pod.
(4) Při stanovení přirážek jest tedy hleděti pokud možno k stejnoměrnému zatížení poplatníků. Proto lze odstupňovati přirážky uvnitř jednoho druhu daní, za jaký se nyní považuje vzhledem k obecním přirážkám také daň všeobecná výdělková a daň výdělková podniků veřejně účtujících pouze s patřičným zřetelem k této zásadě a podle určitých všeobecných hledisek, nikoli však tak, aby určitému jednotlivému poplatníku dostalo se výhod, nebo aby byl jednostranně více zatížen. Nelze proto také povoliti jednotlivému poplatníku slevu neb osvobození od řádně usnesených a povolených přirážek, pokud nejde o takovou výhodu podle zákona mu příslušející.