K § 27.
(1) Za velké podniky podle tohoto paragrafu považovati jest takové, které v provozovně, o niž jde, zaměstnávají průměrem nejméně 200 osob, nehledíc při tom k osobám zaměstnaným po domácku, t. j. výrobou nebo zpracováním zboží mimo provozovnu zaměstnavatele.
(2) Podmínkou, za níž mohou býti žádány od podniku příspěvky, jest, že existencí závodu (provozovny) v místě a spojenými s tím důsledky, na př. mimořádným opotřebením dlažby vozy do továrny dojíždějícími, zvláštním nebezpečenstvím požáru, zvláštními opatřeními nutnými k ubytování dělnictva, stavbou a udržováním budov pro školy navštěvované z valné míry dětmi zaměstnanců podniku, pokud jest obec k vydání na školy po zákonu povinna, chudinským zaopatřením práce neschopných bývalých zaměstnanců podniku, nutným zvýšeným nákladem na bezpečnostní policii atd., vznikají obci náklady, kterých by jinak buď vůbec neb aspoň v lakové výši neměla.
(3) Výpočet možných vyšších nákladů jest v zákoně uveden pouze příkladmo a není proto vyloučeno žádati příspěvky i na zvýšené všeobecné správní náklady, pokud by jich bez existence závodu v místě nebylo třeba. Nelze však zároveň uplatňovati povinnost k příspěvkům podle § 27 zákona, jde-li o úhradu zvláštních nákladů zařizovacích a udržovacích, pokud jsou tyto požadovány podle §§ 25 nebo 26 zákona, jakož i nákladu na udržování zařízení, za jehož používání se vybírají poplatky (§ 28), pokud tento náklad výnosem poplatků jest uhrazen.
(4) Příspěvky od velkého podniku může žádati i obec, ve které sice podnik nemá provozovny, v níž však bydlí v poměru k ostatnímu obyvatelstvu velký počet zaměstnanců podniku, kteří docházejí za zaměstnáním do sousední obce, v níž jest provozovna podniku. Velkým počtem zaměstnanců v tomto případě rozumí se aspoň 1/10 celkového počtu obyvatelstva v obci, nejméně však 200 zaměstnanců, čítajíc v to i členy rodin zaměstnanců, pokud jsou svou výživou odkázáni na výdělek zaměstnancův. Za obec sousední lze pokládati jen takovou, jejíž katastr hraničí s katastrem obce, v níž jest provozovna, ve které jsou obyvatelé dotčené obce zaměstnáni, neb onu, která sice svým katastrem přímo nehranící s obcí provozovny, ve které však závod k ubytování svých zaměstnanců zřídil kolonii.
(5) V obcích, ve kterých podnik nemá provozovny, bude tedy pro stanovení výše příspěvku hlavně směrodatný poměr celkového počtu obyvatelstva k počtu zaměstnanců tam bydlících a členů jejich rodin, pokud jsou tito svou výživou na výdělek zaměstnancův odkázáni. že je nutno hleděti nejen k počtu zaměstnanců samých, nýbrž i členů jejich rodin, plyne z příkladmo v zákoně uvedeného výpočtu vyšších nákladů, které mohou existencí podniku vzniknouti.
(6) V obcích, ve kterých jest provozovna podniku, bude poměr počtu zaměstnanců k ostatnímu obyvatelstvu v první řadě směrodatný, pokud půjde o vydání bydlením zaměstnanců podniku v obci vyvolaná. Vedle toho však bude nutno v takových obcích hleděti i k nákladům, které obci vznikají v některých specielních oborech činnosti vzhledem ke způsobu provozu podniku, pokud ovšem se tu nedá užiti ustanovení § 25 zákona o úhradě vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, nebo ustanovení § 26 zákona o příspěvcích na taková zařízení, která jsou sice ve všeobecném zájmu, ale ze kterých někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch. Zvýšená vydání při takovýchto specielních nutných zařízeních obecních nebude lze ovšem posuzovati se zřetelem na počet zaměstnanců v obci žijících.
(7) Při výpočtu příspěvků hleděti jest k tomu, že má býti sice přednostním zatížením velkých podniků zmírněno břemeno přirážkové pro ostatní obyvatelstvo, že však nesmí býti při tom přehlíženo, jak tyto podniky přispívají již obecními přirážkami, které platí buď podniky samy nebo jejich zaměstnanci, k úhradě výdajův obecních. Nelze proto prostě výdaje určitých kapitol rozvrhnouti podle celkového počtu obyvatelstva na hlavu a peníz podle toho připadající na zaměstnance závodu a jejich příslušníky předepsati jako příspěvek závodu. Rozhodna jest výše přirážek, jaké by bylo třeba na rok rozpočtový podle posledního předpisu daňového. Prokáže-li však poplatník buď podaným přiznáním nebo jinakým způsobem, že další předpis daně, sloužící za základ pro vyměření přirážek pro rok rozpočtový, bude vyšší, jest obec povinna při stanovení příspěvku přihlížeti k takto zvýšené základně.
(8) Přesný výpočet takových příspěvků pravidelně nebude možný, třeba že má býti vyšší vydání podnikem způsobené prokazatelno. Toto značí pouze, že nestačí pouhé tvrzení zastupitelstva obecního, nýbrž že musí býti uvedeny a pokud možno doloženy skutečnosti, tvrzení taková odůvodňující.
(9) Vzhledem k této nemožnosti zcela přesného výpočtu jest nařízeno, aby o způsobu a výši příspěvků jednalo se nejprve dohodou. Teprve kdyby k dohodě nedošlo, stanoví obecní zastupitelstvo výši příspěvků, jeho usnesení však nabývá platnosti teprve schválením vyššího dohlédacího úřadu. Při tom bude vyšší dohlédací úřad povinen zkoumati, jde-li o vydání skutečně potřebná a v míře nezbytně nutné. Podle výsledku tohoto šetření a volného svého uvážení vyšší úřad dohlédací buď schválí usnesení obecního zastupitelstva, nebo stanoví příspěvky příslušnou výměrou nižší, nebo odepře vůbec obci oprávnění příspěvky žádati.
(10) Nelze také přehlížeti, že příspěvky podnikem obci odváděné tvoří odčitatelnou položku při vyšetření základu pro vyměření daně výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních (na Slovensku pro vyměření daně zárobkové podle zák. čl. VIII: 1909 s dodatky a báňské daně podniků veřejně účtujících podle zák. čl. XXVII: 1875), že tedy nemírnými příspěvky by byly zkracovány daňové nároky státu i samosprávných těles na přirážky k této dani.
(11) Ustanovení § 36 slezského zákona ze dne 6. listopadu 1901, čís. 41 z. z., o zřizování, návštěvě a vydržování veřejných škol obecních nepřekáží, aby byly případně žádány od podniků, povinných k příspěvkům na stavbu a věcné potřeby školy podle citovaného zákona, příspěvky vyšší, pokud by to bylo odůvodněno podle § 27 tohoto zákona.
(12) Příspěvků nelze žádati od státních podniků, nepodléhajících dani výdělkové, jako jsou továrny na tabák, solivarny, státní tiskárna, pošta a telegraf, ústavy pro výrobu léčivých ser a pod.
(13) Naproti tomu nejsou podniky soukromé, kterým bylo na př. na Slovensku podle zák. čl. III: 1907 a zák. čl. III: 1916 povoleno osvobození od daně výdělkové, již tímto osvobozeny také od placení příspěvků.
Příklad výpočtu příspěvků:
Obec s 8000 obyvatelů, z nich 6600 osob zaměstnanců velkého podniku a jejich příslušníků.
Celková řádná potřeba podle schváleného rozpočtu činí 1,500.000 Kč. Celková řádná úhrada 460.000 Kč, zbývá tedy nekrytý schodek 1,040.000 Kč. K jeho úhradě by bylo potřebí vypsati přirážky
k činžovní dani 12.000 Kč . . . . . . 150%
okrouhle . . . . . . . . . . . . 18.000 Kč,
k ostatním daním 240.000 Kč . . . . . 426%
. . . . . . . . . . . . . . . 1,022.400 Kč.
Z této základny přirážkové připadá na podnik a jeho zaměstnance (majitele domů a pozemků):
z činžovní daně . . . . . . . . 9.000 Kč
z ostatních daní . . . . . . . . 220.000 Kč
Hlavní součást celkové potřeby činí vydání na:
5 úředníků a jiných zaměstnanců 132.000 Kč
10 strážníků . . . . . . . . . . 138.000 Kč
příspěvek chudinskému fondu . . 8.000 Kč
na obecní knihovnu a pamětní
knihu . . . . . . . . . . . . . . 9.000 Kč
4 školky mateřské, 4 školy
obecné a 1 občanskou . . . . . . 316.000 Kč
úrokování a umořování půjček
na stavbu škol . . . . . . . . . 320.000 Kč
-------------
celkem 923.000 Kč
Kdyby zde nebylo podniku, čítala by obec asi 1400 obyvatel a bylo by pravděpodobně potřebí jen 1 úředníka a 1 strážníka
s nákladem . . . . . . . . . . . 20.000 Kč
na chudinský fond dotace . . . . 3.000 Kč
na obecní knihovnu . . . . . . . 700 Kč
na 1 školu . . . . . . . . . . . 10.000 Kč
------------
celkem tedy 33.700 Kč
(Při tom se k vůli snažšímu přehledu nehledí k tomu, že by v tak malé obci i ostatní náklady byly značně menší, stejně jako se zanedbává skutečnost, že by i základna přirážková byla v takovém případě zajisté značně menší, poněvadž za malého počtu obyvatelstva by tu nebylo různých živností, obchodů atd. Byla by ovšem značně menší také úhrada plynoucí z různých obecních dávek a pod.).
Zvýšení nákladů činí tedy 923.000 - 33.700 = 889.300 Kč, t. j. 85.51% celkové potřeby, která se má hraditi přirážkou.
K úhradě této potřeby by podnik odvedl na přirážkách
k dani činžovní . . . . . 12.000 Kč
k daním ostatním . . . . . 937.200 Kč
-------------
celkem 949.200 Kč
z čehož by 85.51% na zvýšenou potřebu činilo 811.661 Kč.
Poněvadž však činí zvýšená potřeba 889.300 Kč, měl by podnik rozdíl 77.639 Kč poskytnouti jako příspěvek.
Schodek rozpočtený na 1,040.000 Kč by se pak kryl:
příspěvkem . . . . . . . . . . . 77.639 Kč
150% přirážkou k dani činžovní . 18.000 Kč
394% přirážkou k daním ostatním . 945.600 Kč
Byl-li však uvedený vyšší náklad způsoben několika podniky, bude nutno příspěvek vypočtený mezi tyto podniky rozděliti, ale opět s patřičným zřetelem k počtu zaměstnanců a skutečně placeným přirážkám. Podniky takové jsou v obci na př. tři, z nichž podnik A má předepsánu daň 50.000 Kč a počet jeho zaměstnanců s příslušníky činí 2.000 osob, podnik B má předepsánu daň 100.000 Kč, zaměstnanců 1.000 osob, podnik C daň 70.000 Kč a počet zaměstnanců 3.600 osob.
Kdyby se hledělo pouze k počtu zaměstnanců, měly by tyto podniky hraditi zvýšený náklad 889.300 Kč v poměru 20 : 10 : 36, a měl by podnik A platiti 269.485 Kč, podnik B 134.742 Kč a podnik C 485.073 Kč, na přirážkách (394%) má však platiti podnik A 197.000 Kč, podnik B 394.000 Kč a podnik C 275.800 Kč.
Od podniku B tedy nelze příspěvků žádati, poněvadž svůj podíl hradí více než dostatečně, přirážkami. Zbývají tedy pouze podniky A a C, aby příspěvek 77.639 Kč uhradily a jsou povinny učiniti tak v poměru počtu zaměstnanců, tedy podnik A zapraví 20/56, podnik C 36/56 z příspěvku penízem 77.639 Kč vypočteného.