§ 20.
Důchod sirotčí přísluší nezaopatřeným dětem, nedokonavším 18 let, padlého, zemřelého a nezvěstného otce, u něhož jsou splněny podmínky § 1, lit. a), zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a dětem zemřelého válečného poškozence, nebylo-li zjištěno, že smrt jeho nastala z jiného důvodu, než jest naznačen v uvedeném ustanovení zákonném. Důchod přísluší jen oněm sirotkům, kteří se nemohou ze svého výdělku sami živiti.
Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou není schopno se živiti, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti výplatu důchodu i přes 18. rok, nejdéle však do 21 let.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby ve výjimečných případech povolilo v dohoděs ministerstvem financí sirotčí důchod i pro sirotky starší 21 let, pokud jsou úplně neschopni k výdělku.
Provdá-li se sirotek, jest to považovati za zaopatření jeho.