Článek 2
1. Pokud nelze zajistit odškodnění z jiných zdrojů, stát je povinen přispět na odškodnění:
a) těch, kteří utrpěli těžké ublížení na těle a na zdraví následkem úmyslného trestného činu;
b) těch, kteří byli v péči osoby zemřelé následkem tohoto trestného činu.
2. Nárok na odškodnění stanovené v předchozím odstavci vzniká, i když nelze pachatele trestně stíhat a potrestat.