§ 3.
Kdokoliv má v den pro soupis rozhodný na území Československého státu jmění tohoto druhu vlastní nebo cizí, jest povinen jmění toto přiznati a jedná-li se o předměty, kterých nemá u sebe, udati, u koho a z jakého právního důvodu se předměty tyto nalézají u cizí osoby.
Osoby, které v den shora naznačený mají v území Československé republiky řádné bydliště, nebo se v území tom nejméně jeden rok zdržují, jsou povinny přiznati všechen svůj svrchu uvedený majetek, tedy i onen, který leží mimo území Československé republiky. Ostatní osoby, tudíž i cizozemci, kteří se zdržují v době soupisu v území republiky Československé kratší dobu, jsou povinny přiznati toliko jmění, které mají na území republiky Československé.
Nabyl-li někdo jmění tohoto druhu v době od 1. března do 1. dubna 1919, jest povinen soupisem jak dřívější, tak pozdější majitel, a má prvý mimo to povinnost udati v soupise jméno a bydliště nabyvatele.
Od soupisu není osvobozen ten, kdo zmíněné předměty odevzdal jakožto vklad na valutovou zápůjčku Československého státu, anebo je nabídl devisové ústředně v Praze, musí však v soupise tuto okolnost uvésti.
Každý přednosta domácnosti podá přiznání za sebe i za příslušníky své domácnosti. Za osoby jiné než fysické a osoby, jež nejsou svéprávné, podá přiznání zákonný zástupce.
Kdyby nebylo někomu z důvodů závažných možno podati včas přiznání, může to učiniti osoba jiná; tato osoba musí však označiti v přiznání skutečného majitele. O průkazu důvodu, ze kterého není možno skutečnému majiteli podati přiznání, rozhodne úřad soupisový.
Držitelé bezpečnostních schránek (safů) jsou sami povinni jmění tohoto druhu přiznati.
Za neodevzdanou pozůstalost učiní přiznání dědicové nebo opatrovník pozůstalosti.