§ 29
Podmínky nároku na invalidní důchod
(1) Občan má nárok na invalidní důchod, jestliže se stal
a) invalidním, byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a v době vzniku invalidity nesplnil podmínky nároku na starobní důchod, nebo
b) invalidním následkem pracovního úrazu.
(2) Občan je invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
a) je neschopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání,
b) výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav,
c) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, nebo
d) je schopen vykonávat soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek (občané nevidomí, občané s velmi těžkými ortopedickými vadami apod.).
(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní důchod činí u občanů ve věku
do 20 let méně než 1 rok,
nad 20 let do 22 let 1 rok,
nad 22 let do 24 let 2 roky,
nad 24 let do 26 let 3 roky,
nad 26 let do 28 let 4 roky,
nad 28 let 5 roků.
(4) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o občana ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity.
(5) Získal-li občan mladší 30 let potřebnou dobu zaměstnání v některém z věkových pásem uvedených v odstavci 3 a byl dále zaměstnán, považuje se za získanou potřebná doba zaměstnání v nejblíže vyšším věkovém pásmu.