§ 1.
Železnice nesmí odmítnouti, oddáliti nebo změniti provedení příkazů, zmíněných v prvním odstavci § 1 článku 21, leč v případech, když:
a) provedení není již možné v okamžiku, kdy příkazy dojdou železnice;
b) provedením byla by rušena pravidelná služba provozní;
c) provedení odporuje, jde-li o změnu stanice určení, zákonům a řádům platným ve státech na přepravě zúčastněných, zejména pokud se týče předpisů celních, berních, finančních nebo policejních a jiných úřadu správních;
d) hodnota zboží nezaručuje pravděpodobně, jde-li o změnu stanice určení celé přepravné, jež bude váznouti na tomto zboží po příchodu na nové místo určení, leda že by toto přepravné bylo hned zaplaceno nebo zajištěno.
V případech shora uvedených budiž odesilatel co možná nejdříve zpraven o překážkách, které brání provésti jeho příkazy.
Nemůže-li železnice předvídati tyto překážky, nese odesilatel všechny důsledky vyplývající z toho, že počala prováděti jeho příkazy.