Článek 10
Řešení sporu z investic mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany
1. Jakýkoli spor, který může vzniknout mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou v souvislosti s investicí na území této druhé smluvní strany, bude předmětem jednání mezi stranami ve sporu. Místem jednání bude hlavní město té smluvní strany, která je stranou ve sporu, nedohodnou-li se strany ve sporu jinak.
2. Jestliže spor mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou nebude takto urovnán ve lhůtě šesti měsíců od data, kdy investor předložil žádost o řešení sporu, je investor oprávněn předložit spor k vyřešení podle své volby buď:
a) příslušnému soudu nebo správnímu tribunálu smluvní strany, která je stranou ve sporu; nebo
b) Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů z investic (ICSID) s přihlédnutím k použitelným ustanovením Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států, otevřené k podpisu ve Washingtonu D. C. 18. března 1965 v případě, že obě smluvní strany jsou stranami této Úmluvy;
nebo
c) rozhodci nebo mezinárodnímu rozhodčímu soudu zřízenému ad hoc, ustavenému podle rozhodčích pravidel Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL). Strany ve sporu se mohou písemně dohodnout na změnách těchto pravidel.
3. Rozhodčí soud vezme při svém rozhodování v úvahu prameny práva v následujícím pořadí:
- ustanovení této dohody;
- platné právo dotčené smluvní strany;
- ustanovení zvláštních dohod mezi investorem a hostitelskou smluvní stranou vztahujících se k investici;
- obecné principy mezinárodního práva.
4. Jakmile investor předložil spor v souladu s odstavcem 2(a) příslušnému soudu smluvní strany nebo na základě odstavců 2(b) nebo 2(c) tohoto článku rozhodčímu řízení, jeho výběr je konečný.
5. Rozhodčí nález bude konečný a závazný pro obě strany ve sporu a bude vykonatelný v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím.
6. Žádná ze smluvních stran, která je stranou ve sporu, nebude moci v žádné fázi rozhodčího řízení nebo výkonu rozhodčího nálezu namítat skutečnost, že investorovi, který je protistranou ve sporu, bylo poskytnuto plnění z titulu pojištění plně nebo částečně pokrývající škodu, která mu vznikla.