§ 10
(1) Při zajišťování ochrany proti vnějšímu hluku v pozemních stavbách se musí přednostně uplatňovat opatření z hlediska územního plánování, zejména urbanismu, před opatřeními k ochraně jednotlivých staveb. To platí zejména pro obytné části sídelních útvarů, pro umisťování staveb pro bydlení, staveb občanského vybavení, staveb pro výrobu s hlučným provozem, pozemních komunikací a staveb pro motorismus, letišť, a to i z hlediska jejich dalšího rozvoje. Hodlá-li projektová organizace uplatnit jen opatření k ochraně jednotlivých staveb, je povinna současně prokázat, že byly vyčerpány možnosti urbanistického řešení nebo že jejich uplatnění je z celospolečenského hlediska méně výhodné.
(2) Při územním plánovaní se musí zvláště dbát na to, aby před hlukem byly chráněny obytné budovy a stavby zdravotnických, školských, vědeckých a jiných společenských zařízení. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace musí být posouzeny i z hlediska hluku a v případech, kdy lze předpokládat, že se hluk přiblíží nejvyšším přípustným hodnotám, musí nýt doplněny hlukovou studií a návrhem opatření k ochraně před hlukem.
(3) Organizace jsou povinny zajišťovat projektovou a konstrukční přípravu, výstavbu a provoz závodu, zařízení či jiných objektů, z nichž se šíří hluk, zejména průmyslových závodů, letišť a pozemních komunikací tak, aby nebyly překročeny hladiny hluku, o nichž bylo rozhodnuto při urbanistickém řešeni a využití území, popřípadě aby byla stanovena opatření k ochraně staveb nebo venkovního prostoru před hlukem.