Článek 10
Náhrada škod a odškodnění
(1) Každá smluvní strana se vzdává vůči druhé smluvní straně nebo osobám určeným k poskytnutí pomoci touto smluvní stranou všech svých nároků na náhradu:
a) majetkových škod, které byly způsobeny některou z osob určených k poskytnutí pomoci v souvislosti s plněním jejího úkolu,
b) škod spočívajících v tělesné újmě, poškození zdraví nebo smrti některé z osob určených k poskytnutí pomoci v souvislosti s plněním jejího úkolu.
To neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
(2) Způsobí-li osoba ze státu poskytujícího pomoc určená k poskytnutí pomoci v souvislosti s plněním svého úkolu na území státu žádajícího o pomoc škodu třetím osobám, odpovídá za škodu stát žádající o pomoc podle těch právních předpisů, kterých by bylo použito v případě škody způsobené vlastními osobami určenými k poskytnutí pomoci.
(3) Stát žádající o pomoc nemá regresní nárok vůči státu poskytujícímu pomoc nebo osobám určeným k poskytnutí pomoci ze státu poskytujícího pomoc. Způsobí-li však osoba určená k poskytnutí pomoci ze státu poskytujícího pomoc škodu třetí osobě úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, může stát žádající o pomoc uplatňovat regresní nárok vůči státu poskytujícímu pomoc.
(4) Orgány smluvních stran budou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy úzce spolupracovat, aby usnadnily vyřizování nároků na náhradu škody a nároků na odškodnění. Budou si zejména vyměňovat veškeré jim dostupné informace týkající se případů škod ve smyslu tohoto článku.