Čl. 11
Úroky
1. Úroky, které mají zdroj v jednom z obou států a vyplácejí se osobě mající bydliště či sídlo v druhém státě, budou podléhat zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z veřejných dluhopisů, obligací nebo dlužních úpisů zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, pokud neposkytují právo na podíl na zisku a z pohledávek jakéhokoli druhu, právě tak jako všechny jiné příjmy postavené na roveň příjmům z půjček daňovými předpisy státu, ve kterém mají tyto příjmy zdroj.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom z obou států, má v druhém státě, v němž je zdroj úroků, stálou provozovnu, k níž se ve skutečnosti váže pohledávka, která je zdrojem úroků. V takovém případě se použije článek 7.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů, které existují mezi dlužníkem a věřitelem nebo mezi oběma a třetí osobou, částku, která by byla sjednána mezi dlužníkem a věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posléze zmíněnou částku. V tomto případě částka platů, která ji přesahuje, bude zdaněna podle právních předpisů každého státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.