Článek 14
(1) Ustanovení právních předpisů jednoho smluvního státu o krácení, pozastavení či zrušení dávek v případech jejich souběhu s jinými dávkami či příjmem nebo z důvodu výkonu výdělečné činnosti se uplatňují též ve vztahu k příjemcům dávek získaných podle právních předpisů druhého smluvního státu nebo osobám majícím příjem či vykonávajícím výdělečnou činnost na území druhého smluvního státu.
(2) Pravidlo o krácení, pozastavení či zrušení dávek podle odstavce 1 neplatí pro souběh dávek stejného druhu při invaliditě, ve stáří, pozůstalým a při pracovních úrazech a nemocech z povolání poskytovaných nositeli obou smluvních států.
(3) Pokud by pro souběh dávek různého druhu mělo být současně uplatněno krácení dávek podle právních předpisů obou smluvních států, provede se pouze v rozsahu poloviny krácení prováděného podle právních předpisů každého ze smluvních států.
(4) Ustanovení právních předpisů smluvního státu o omezení nároku na dávky při jejich souběhu podle odstavce 1 se nepoužijí v případech, pokud existuje v těchto předpisech výhodnější úprava pro souběh dávek ze státu, s nímž nebyla sjednána smluvní úprava.