§ 24.
(1) Židy, kteří vykonávali lékařskou praksi a kterým bylo právo k výkonu prakse odňato podle § 23, jakož i jiné židy, kteří vyhovují podmínkám pro výkon lékařské prakse, může ministerstvo sociální a zdravotní správy připustiti k výkonu lékařské prakse pro židy a určí jim sídlo. Rozhodujíc o připuštění, řídí se ministerstvo veřejným zájmem, zejména zájmem, aby židovský lékař poskytoval v každém směru záruku řádného výkonu povolání, a přihlíží především k žadatelům, kterým bylo právo k výkonu lékařské prakse odňato, a k jejich majetkovým a rodinným poměrům.
(2) K výkonu lékařské prakse pro židy mohou býti připuštěni židé nejvýše v počtu dvou procent počtu lékařů, oprávněných v den vyhlášení tohoto nařízení k výkonu lékařské prakse.
(3) Nejvyšší přípustný počet židovských lékařů může býti vládním nařízením vždy nejméně po třech letech podle současných poměrů nově upraven.
(4) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může, vyžadují-li toho zvláštní zájmy zdravotní péče, připustiti i další židovské lékaře k výkonu prakse, po případě na dobu obmezenou.
(5) Lékaři židé, kterým bylo právo k výkonu prakse odňato, mohou, dokud stav nemocného nedopouští, aby jeho ošetřování bylo přenecháno lékaři jinému, nemocného dále ošetřovati.