Článek 23
Vystavení stejnému riziku na území obou smluvních stran
1. Jestliže osoba onemocní nemocí z povolání poté, co na území obou smluvních stran vykonávala povolání, které mohlo způsobit tuto nemoc, dávky, na něž tato osoba nebo její pozůstalí budou mít nárok, budou přiznány podle právních předpisů té smluvní strany, jejíž podmínky jsou splněny naposledy, přičemž se přihlédne tam, kde to přichází v úvahu, k odstavcům 2 až 4 tohoto článku.
2. Jestliže podle právních předpisů jedné ze smluvních stran je nárok na pobírání dávek z titulu nemocí z povolání podmíněn tím, že příslušná nemoc byla poprvé zjištěna na jejím území, tato podmínka se bude považovat za splněnou, pokud byla tato nemoc poprvé zjištěna na území druhé smluvní strany.
3. Jestliže podle právních předpisů jedné ze smluvních stran je nárok na pobírání dávek z titulu nemocí z povolání podmíněn tím, že příslušná nemoc byla zjištěna během určité doby po skončení posledního zaměstnání, které mohlo způsobit tuto nemoc, kompetentní instituce této smluvní strany vezme zřetel na podobná zaměstnání vykonávaná na území druhé smluvní strany, jako kdyby byla vykonávána podle právních předpisů první smluvní strany.
4. Jestliže podle právních předpisů jedné ze smluvních stran je přiznání dávek z titulu nemocí z povolání explicitně nebo implicitně podmíněno tím, že zaměstnání, které může způsobit příslušnou nemoc, bylo vykonáváno po určitou stanovenou dobu, kompetentní instituce této smluvní strany vezme při zhoršení nemoci zřetel na doby, během nichž bylo takové zaměstnání vykonáváno na území druhé smluvní strany.