Článek 40
1. a) Když se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí, že na území tohoto státu je pozůstalost po zemřelé osobě jakékoliv státní příslušnosti vůči níž konzulární úředník může být oprávněn zastupovat zájmy podle odstavce 3 tohoto článku nebo po státním příslušníkovi vysílajícího státu kdy v přijímacím státě není nikdo (s výjimkou orgánů přijímajícího státu), kdo by byl oprávněn uplatnit nárok na správu pozůstalosti, ani zde není zástupce takové osoby, tyto orgány o tom vyrozumějí příslušného konzulárního úředníka vysílajícího státu.
b) Obdobně konzulární úředník vyrozumí příslušné orgány přijímajícího státu, jestliže se o tom dozví jinou cestou.
2. Jestliže zůstavitel, který byl státním příslušníkem vysílajícího státu, zanechá majetek v přijímajícím státě, konzulární úředník je oprávněn učinit sám nebo prostřednictvím oprávněného zástupce opatření:
a) k ochraně a zajištění pozůstalosti, b) k zajištění plné správy pozůstalosti.
3. V případě, že státní příslušník vysílajícího státu má nárok na majetek zanechaný v přijímajícím státě zůstavitelem bez rozdílu státní příslušnosti nebo tento nárok uplatňuje a není v přijímajícím státě přítomen nebo není jinak v tomto státě zastoupen, konzulární úředník je též oprávněn zastupovat zájmy tohoto státního příslušníka ve stejném rozsahu, jako kdyby tento státní příslušník předal konzulárnímu úředníkovi platnou plnou moc.
4. Rozumí se, že
a) konzulární úředník může učinit opatření v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku pouze v případě, kdy taková opatření nejsou učiněna osobou, mající stejná nebo větší práva nebo jejím zástupcem;
b) jestliže podle právních předpisů přijímajícího státu je k učinění opatření podle odst. 2 a 3 tohoto článku nezbytné povolení k zastupování nebo rozhodnutí soudu, jakékoli takové povolení nebo rozhodnutí bude konzulárnímu úředníkovi vydáno na jeho žádost tak, jako by bylo vydáno řádně zmocněnému zástupci státního příslušníka, jehož zájmy konzulární úředník zastupuje. Kde podle právních předpisů přijímajícího státu povolení k zastupování nebo soudní příkaz mohou být vystaveny pouze pro tohoto státního příslušníka, konzulární úředník i v tomto případě může jednat na základě tohoto povolení nebo příkazu tak, jak je stanoveno v odst. 2 nebo 3 tohoto článku.
5. Konzulární úředník může jménem státního příslušníka vysílajícího státu, který není přítomen v přijímajícím státě, přijmout od justičního orgánu, instituce nebo osoby peníze nebo jiný majetek, včetně podílu na pozůstalosti, platů učiněných podle zákona o úrazovém pojištění pracujících a výplat z pojistek životního pojištění, na který má uvedený státní příslušník nárok v důsledku smrti kterékoli osoby. Justiční orgán, instituce nebo osoba, o kterou se jedná, může požadovat, aby konzulární úředník splnil podmínky, jež určila, pokud jde o:
a) předložení plné moci nebo jiného zmocnění od dotyčného státního příslušníka,
b) předložení vhodného důkazu o přijetí těchto peněz nebo majetku dotyčným státním příslušníkem,
c) vrácení peněz nebo majetku, pokud není takový důkaz předložen.
6. a) Jestliže státní příslušník vysílajícího státu zemře v době svého pobytu na území přijímajícího státu a nemá v tomto státě trvalé bydliště, konzulární úředník může vzít okamžitě do opatrování peníze a věci, které měl zemřelý státní příslušník u sebe za účelem jejich ochrany.
b) Konzulární úředník je oprávněn podržet u sebe k dalšímu opatření v souladu s příslušnými předpisy o dědictví ty předměty, které zemřelý státní příslušník měl u sebe pro svou osobní potřebu, avšak jakékoliv právo podržet peníze nebo jiný majetek podléhá ustanovením odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku, s výjimkou případů, kdy právní předpisy přijímajícího státu stanoví jinak.
7. Jestliže konzulární úředník vykonává práva poskytovaná podle tohoto článku týkající se dědictví, podléhá v tomto rozsahu, bez ohledu na ustanovení článků 17 a 19, občanskoprávní jurisdikci soudů přijímajícího státu.