Článek 19
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jak je definován v pododstavci a), odst. 4 článku 1, pokud není státním příslušníkem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště, bude oprávněn odmítnout vypovídat jako svědek.
2. Konzulární zaměstnanec, jak je definován v pododstavci a), odst. 4 článku 1, na něhož se nevztahují ustanovení odstavce 1 tohoto článku, nebo konzulární zaměstnanec, jak je definován v pododstavci b), odst. 4 článku 1, bude oprávněn odmítnout vypovídat jako svědek ve věcech spojených s výkonem jeho úředních funkcí nebo předkládat úřední dokumenty či předměty.
3. V případě, kdy se vysílající stát vzdá imunity podle článku 20, aby osoba, na niž se vztahují ustanovení odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto článku mohla v zájmu spravedlnosti vypovídat jako svědek:
a) nesmí být použito žádného donucovacího nebo administrativního opatření, jež by dotyčnou osobu přimělo vypovídat jako svědek nebo dostavit se za tím účelem k soudu a nebude proti ní použito žádného trestu, pokud jako svědek vypovídat nebude nebo se nedostaví k soudu;
b) budou podniknuty veškeré rozumné kroky, aby se zabránilo vměšování do výkonu činnosti konzulárního úřadu; je-li touto osobou konzulární úředník, může být takové svědectví na požádání vedoucího konzulárního úřadu učiněno v případě, kdy je to možné a přípustné, ústně anebo písemně na konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního úředníka.
4. Ustanovení odstavce 1 a pododstavce a) odstavce 3 tohoto článku se vztahují rovněž na rodinné příslušníky konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, v každém případě za předpokladu, že taková osoba není státním příslušníkem přijímajícího státu ani nemá na území tohoto státu trvalé bydliště.
5. Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku se vztahují na řízení před soudními a správními orgány přijímajícího státu.