Čl. 26
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se osoba mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy působí nebo přivodí pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných prostředích, které poskytuje vnitrostátní zákonodárství těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo.
2. Příslušný úřad se bude snažit, aby otázku upravil cestou přátelské dohody s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem zamezení zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou, jestliže námitka se mu bude zdát oprávněná a jestliže sám nebude s to najít uspokojivé řešení.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit cestou přátelské dohody obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou se také vzájemně poradit za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se jeví účelné, aby se za účelem dosažení dohody konala ústní výměna názorů, může se taková výměna konat v rámci komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.