Čl. 11
Úroky
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjem z pohledávek jakékoli povahy, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka, a obzvláště příjem z veřejných dluhopisů a obligací včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry. Penále za opožděné placení se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, výdělečnou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ se jedná.
4. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a příjemcem, nebo mezi oběma a třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce s příjemcem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část úroků, která ji přesahuje, zůstane v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.