§ 23
Všeobecně
(1) Není-li stanoveno jinak, ocení se u přihlášeného majetku pouze majetkový přírůstek nebo úbytek. Majetkovým přírůstkem (úbytkem) jsou majetkové předměty a práva, o něž jest konečný stav majetku vyšší (nižší) než stav počáteční, jakož i majetková zlepšení (ztráty), jež nastaly na majetku v rozhodné době a trvají v rozhodný den konečný.
(2) Majetkovým zlepšením podle ustanovení odstavce 1 se rozumějí investice, které byly učiněny vlastníkem nebo v jeho prospěch třetí osobou, a jimiž byla zvýšena hodnota majetku proti stavu k rozhodnému dni počátečnímu. Ztrátou se rozumí i zničení a poškození majetku. K opotřebení, způsobenému normálním užíváním, se nepřihlíží, není-li stanoveno jinak. Za ztracené majetkové předměty budou považovány, bez újmy ustanovení § 26, pouze ty předměty, jejichž ztráta byla řádně hlášena bezpečnostním úřadům, nebo jejichž ztráta nastala v důsledku okupace, národní, rasové nebo politické persekuce, nebo válečných poměrů.
(3) Počáteční i konečný stav majetku se ocení pouze:
a) u zásob všeho druhu, jakož i u vozidel, strojů, kancelářského zařízení a ostatního inventáře výdělečných podniků, u nichž se majetkový přírůstek ocení způsobem uvedeným v § 26, odst. 1 a 4;
b) u platidel, vkladů, nesplatných nároků ze životního pojištění kapitálového nebo důchodového a peněžních pohledávek a dluhů, bez ohledu, zda tyto majetkové předměty (práva) jsou částí výdělečného majetku či jinakého majetku.
(4) Počáteční stav majetku a majetkový úbytek se však neocení u nároků ze všech druhů životního pojištění kapitálového nebo důchodového, zanikly-li tyto nároky v rozhodné době výplatou pojistného kapitálu, odkupní sumy nebo důchodů. Tyto výplaty se odečtou podle ustanovení § 35, odst. 1, písm. g).