§ 19.
(1) Výchovné přísluší s obmezeními níže uvedenými na vlastní, nevlastní neb adoptované děti, které jsou nezaopatřeny a mají československé státní občanství. Které děti se pokládají za nezaopatřené, řídí se předpisy platnými pro státní pragmatikální zaměstnance.
(2) Na děti starší osmnácti roků přísluší výchovné jen:
1. studují-li na veřejném neb právem veřejnosti nadaném učilišti, až do dokončeného studia, nejdéle však
a) do dokonaného 21. roku věku při studiu na středních neb odborných školách,
b) do dokonaného 24. roku věku při studiu na vysokých školách, avšak jen studují-li s řádným prospěchem, anebo
2. jsou-li pro trvalou duševní nebo tělesnou chorobu k jakémukoli výdělku neschopny.
(3) Na děti, které se zdržují v cizině nebo tam navštěvuji školu, výchovné nepřísluší. Výjimky může povoliti v odůvodněných případech ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí.
(4) Na děti, které nežiji ve společné domácnosti s otcem, přísluší otci výchovné v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu aspoň částkou, rovnající se částce stanoveného výchovného, jinak pouze částkou, kterou skutečně přispívá na jejich výživu. Na nemanželské dítě přísluší výchovné otci teprve od doby, kdy mu bylo dítě s jeho svolením v matrice připsáno. Na děti nevlastní neb adoptované přísluší výchovné jen, není-li tu jiné osoby podle platných předpisů k výživě povinné a schopné.
(5) Za podmínek předchozích odstavců přísluší výchovné též na schovance, pokud schovanecký poměr byl založen smlouvou, uzavřenou před poručenským soudem (úřadem), není-li za výživu (výchovu) smluvena nebo placena žádná náhrada a není-li tu jiné osoby podle platných předpisů k výživě povinné a schopné.
(6) Nárok na výchovné, jakož i každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši výchovného, musí oprávněný včas ohlásiti a případné podmínky nároku prokázati. Nesprávná udání jsou trestná podle všeobecných předpisů trestních a disciplinárních bez újmy následků podle odstavce 7 § 74.