VII. 3. 2.
Postavení státu jako "nepřímého účastníka" smlouvy o stavebním spoření a soulad čl. XXII zákona č. 349/2023 Sb. s principem pacta sunt servanda a principem ochrany spotřebitele
115. Stěžejní část argumentace navrhovatelky spočívá, stručně řečeno, v tvrzení, že stát jakožto poskytovatel státní podpory stavebního spoření je "nepřímým účastníkem" smlouvy o stavebním spoření. Jelikož smlouva o stavebním spoření je smlouvou spotřebitelskou, plynou z principu ochrany spotřebitele pro stát zvláštní povinnosti. Těmto povinnostem však stát nedostál, když "vrchnostensky" a "v rozporu s elementárními pravidly právního státu a smluvního práva" nepravě retroaktivním způsobem snížil výši státní podpory z 10 % na 5 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč.
116. Uvedená námitka nutně předpokládá existenci soukromoprávního smluvního vztahu nejen mezi stavební spořitelnou a účastníkem stavebního spořené (§ 5 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 zákona o stavebním spoření), nýbrž i mezi těmito subjekty (v pojetí navrhovatelky "přímými účastníky") na straně jedné a státem (v pojetí navrhovatelky "nepřímým účastníkem") na straně druhé. Takový smluvní vztah mezi státem, stavební spořitelnou a zejména účastníkem stavebního spoření ovšem neexistuje.