Článek 4
Stálá provozovna
(1) Výraz "stálá provozovna" ve vztahu k podniku označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo z částí svoji činnost.
(2) Výraz "stálá provozovna" zahrnuje v každém případě:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) skladiště;
g) důl, naftové zřídlo, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní bohatství;
h) zemědělské hospodářství, farmu nebo plantáž;
i) zařízení nebo stavbu využívané pro průzkum přírodního bohatství;
j) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 183 dnů.
(3) Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo k udržování zásoby zboží, ať ve skladišti nebo jinak, pouze pro usnadnění dodávek zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění;
c) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy a výstav zboží, poskytování informací, provádění vědeckých rešerší nebo podobných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný charakter;
e) činnost prováděnou podnikem jednoho smluvního státu ve spojení s dodáním strojů nebo zařízení z tohoto státu do druhého smluvního státu.
(4) Osoba jednající v jednom smluvním státě pro podnik druhého smluvního státu se považuje za stálou provozovnu tohoto podniku v prvně, jmenovaném smluvním státě, jestliže je vybavena plnou mocí, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku a kterou v tomto prvně jmenovaném smluvním státě obvykle využívá, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro tento podnik.
(5) Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém smluvním státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud takové osoby jednají v řádném rámci své činnosti.
(6) Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která vykonává činnost v tomto druhém smluvním státě (ať prostřednictvím stálé provozovny, nebo jinak) neučiní sama o sobě z kterékoliv této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.